Vstup do noviciátu

Když Bůh volá…
Bůh volá různým způsobem. Významným znakem povolání je, když někdo v srdci cítí Boží pozvání, aby se daroval jenom jemu. Jde o pozvání, ne o příkaz. Jako se musí pro manželství rozhodnout oba dva, muž i žena, tak je také k povolání do řádu potřebná svobodná a velkodušná odpověď povolaného.

Kam Bůh volá
Mnoho lidí se rozhodne, že uposlechne Boží volání ke zvláštní blízkosti k Němu. To ještě nutně neznamená, že je Bůh volá do kartouzy. Ke kartuziánskému podvolání je třeba, aby někdo pocítil také touhu po modlitbě v tichostí posvěceném životě, anebo aby cítil jasné a nepochopitelné volání přímo do kartuziánského řádu.

Rozhodnutí
Ke vstupu do kláštera je třeba nemalé odvahy, která se nejčastěji dostaví bez veškeré jistoty, kromě té, kterou nám dává víra. Ježíš dopouští nejistotu, protože si přeje, abychom se rozhodli jedině kvůli němu, bez jakékoliv vypočítavosti. Jedno je jisté: ještě nikdo nelitoval, kdo z lásky k Bohu učinil tento krok.

Způsobilost
Kandidát musí být věřící katolík, vést řádný život víry a také musí mít základní vzdělání ve víře. Dále musí být tělesně i duševně zdráv, způsobilý jak k osamělému životu, tak i ke společnému způsobu života a musí být připraven vždy plnit povinnosti, které vyžaduje jeho stav, a  které od něho vyžadují jeho představení. Mezi vlastnostmi, které má kandidát mít, je jako nejlepší způsobilost mít vždy mírné a střízlivé úsudky. Mladší 20 let a starší 45 let jsou přijímáni jen jako vyjímky. Kromě toho je pro mnicha v klausuře potřebné, aby měl dosatečné všeobecné vzdělání, aby mohl studovat a přijmout kněžské svěcení, aby měl hudební sluch a aby si před vstupem do noviciátu osvojil dostatečné znalosti latinského jazyka. Nejdůležitější podmínkou je: „Milovat Boha jako sebe samého“ (srov. Mt 22,37).

Přijetí
Kdo se chce blíže seznámit s naším životem, má možnost, aby po dobu několika týdnů  strávil čas s bratřími nebo s otci v cele pod vedením magistra noviců. Rozhodne-li se, že chce vstoupit do řádu, o jeho přijetí rozhodne magister a převor. Několik dnů po vstupu dostane černý postulantský plášť s kapucí, který nosí při společných liturgických cvičeních. Postulantura trvá nejméně tři měsíce, nejdéle jeden rok. Potom, když se trvá na svém rozhodnutí, prosí v kapitule, aby ho přijali „na zkoušku v mnišském obleku jako pokorného služebníka všech“ (Pravidla 36,3). Shromáždění tajně hlasuje o jeho přijetí, konečné rozhodnutí je v pravomoci  převora. Prosba a hlasování se opakují při všech dalších stupních mnišské výchovy.

Noviciát
V době noviciátu, který trvá dva roky, nosí novic mnišské oblečení s kratší kukulou, při společných cvičeních má přes ně ještě černý plášť. Také dostane vlastnictví nad svým majetkem až do slavných slibů, u sebe v cele nemá nic svého, aby mohl následovat chudého Ježíše Krista. Bratři se na konci noviciátu musí rozhodnout pro život konvrše anebo donáta. Otcové – novici pak v druhém roce začínají teologická studia, která probíhají uvnitř kláštera a jsou přizpůsobena našim poměrům.

Sliby
Po skončení noviciátu mnich skládá sliby: stálosti, poslušnosti a změny způsobu života. Mniši v klausuře v tu dobu zůstávají pod vedením magistra noviců, bratři až do slavných slibů. Po třech letech obnoví sliby na další dva roky, načež – jestliže obstojí – je připuštěn k slavným slibům, které ho zavazují až do smrti. Pravidla říkají, že dříve než se někdo neodvolatelně „zaváže sliby má důkladně přemýšlet, zda se chce opravdu dát Bohu navždy“. Neodvolatelný veřejný závazek se uskutečňuje po sedmi letech přezkušování. Po dvouletém noviciátu pak může novic svoboidně odejít, avšak již při vstupou platí Ježíšova slova: „Nikdo, kdo položí ruku na pluh a ohlíží se nazpět, není způsobilý pro Boží království“ (Lk 9,62). Kdo by vstoupil jen s úmyslem, že se pokusí o to, aby také zkusil život v kartouze, mohl by minout cíl, neboť kartuziánský způsob života vyžaduje naprosté odevzdání se Bohu.