Společenství

Společenství mnichů
Otcové, zakladatelé našeho řádu, šli za světlem z Východu, tzn. Řídili se příkladem starých poustevníků, kteří zcela zasvětili svůj život mlčení a duchovní chudobě. Našim prvním otcům Bůh dal potřebnou milost, aby do poustevnického způsobu života zařadili každodenní liturgii a to především o nedělích, svátcích a slavnostech, a tak podpořili bratrské soužití. Rovnováha mezi životem v samotě a společným životem umožnil, že si náš řád, snad jako jediný, mohl uchovat ideál života v samotě.

Neděle a svátky
O nedělích a svátcích (slavnostech) se více vyjadřuje bratrské společenství. Při konventní mši svaté mohou koncelebrovat všichni kněží, také malé hodinky: tercie, sextu a nonu konáme  všichni ve stanovenou hodinu společně v kostele. Po sextě máme v refektáři společný oběd, při němž zachováme posvátné ticho (silentium), a jeden z bratří předčítá duchovní četbu. Po noně se scházíme v kapitulním sálu, potom mají otcové možnost společného rozhovoru až do nešpor. Také bratři mají tuto možnost jednou v měsíci. Pak se zdržují ve svých celách.

Vycházka (Spatiamentum)
Jednou týdně mají mniši v klausuře (patres) delší vycházku mimo klášterní zdi. Chodí po dvojicích, které se po půlhodině vystřídají, aby každý měl možnost mluvit se všemi. Bratři – pokud si přejí – mají vycházku jednou za měsíc. Kromě těchto vycházek a jiných nutných případů (na př. Když potřebují k lékaři), mniši nikdy neopouštějí klášter. Rodiče a sourozenci pak je mohou navštívit jednou za rok na dva dny a nebo dvakrát za rok pokaždé na jeden den.