Otcové

Dvě různé cesty
Naše hlavní snažení a naše povolání spočívá v tom, abychom v tichu a samotě nalezli Boha“ (Pravidla 12,1). O toto jedinečné povolání usilují kartzuziáni ve dvou různých životních formách: jako mniši v klausuře a jako bratři.

Samota otců
Mniši v klausuře (žijící v cele) – všichni ať jsou již kněžími, anebo se jimi stanou v budoucí době, žijí v celách, které přiléhají k velké křížové chodbě, které opouštějí jen ke slavení společné liturgie a k ne tak častým příležitostem společné rekreace. Věrnost k cele má rozhodující význam pro život v kartouze. „Neboť cela je svatá půda a místo, kde často přebývá Pán se svým služebníkem jako se svým přítelem. Boží slovo často k sobě přitahuje věrnou duši, jako ženich se spojuje se svou nevěstou, spojuje se nebeské s pozemským, Božské s lidským“ (Pravidla 4,1).

Cela
Cela je jednoposchoďový domek s malou zahrádkou. V přízemí domku se nachází dílna s veškerým nářadím nutným k práci – neboť otcové mají konat též manuální práci v cele –  v horním poschodí je předsíň nazývaná „Ave Maria“, malá koupelna a tak zvané „cubiculum“, prostor, v němž mnich tráví většinu času: tady se modlí, studuje, jí a spí.

Strava a půst
Mnich dostává stravu dvakrát za den skrze okénko – v zimě (od 14. září do Velikonoc) jenom jednou za den; večer se musí spokojit chlebem a nápojem. Jídla jsou dobře a bohatě připravena. Kromě ryb nejí žádné jiné maso. Jednou za týden, nejčastěji v pátek – zachováváme „abstinenci“, t.zn. jíme jen chléb a k tomu pijeme vodu. V adventu a v postní době se zříkáme též mléčných jídel. Postní předpisy vyžadují pravidelné odříkání, ale ta nejsou zdraví škodlivá. Naproti tomu se kartuziáni dožívají vysokého věku. Novicové si musí postupně pod vedením novicmistra pomalu přivykat postním předpisům.

Rozvržení času
Také pro rozvržení času dne (práce, studium, duchovní cvičení) dostávají novicové a mladí profesové pokyny od P. Magistra. Později si mohou mniši sami rozvrhnout čas v rámci slavení liturgie. Viz Denní řád.