Spiritualita

Cíl
Kartuziánský řád byl založen k „chvále Boží slávy“, která spočívá v tom, že nás „Bůh z vroucí  lásky se sebou sjednocuje“, a tak přinášíme bohaté ovoce. To je cílem každého křesťanského života; zvláštnost našeho řádu spočívá v tom, že nemáme žádný jiný cíl. Integrita pravidel života v kartouze je zaměřena k jednomu cíli, aby členové mohli „horlivěji hledat, rychleji najít a  plněji vlastnit samotného Boha“, a tak dosáhnout „dokonalé lásky“

( Pravidla 1.1 a 1.4). Proto se zříkáme všeho, co nenapomáhá tomuto jedinému potřebnému (srov. Lk 10,42).

Odloučenost od světa
„Protože náš řád je zcela zaměřen na kontemplaci, musíme si svědomitě chránit své odloučení od světa. Proto jsme osvobozeni od jakékoliv služby v duchovní správě, abychom mohli,  projeví-li se nutnost činného apoštolátu, v Kristově mystickém těle plnit svou službu“ (Pravidla 3.9).

Modlitba
Nemáme žádnou zvláštní modlitební metodu, techniku anebo recepty, jediná cesta je Ježíš Kristus. V kontemplativním životě  není nutné to, co děláme my, ale to, co Bůh dělá v nás. Náš úkol je pouze to, že očišťujeme své touhy ode všeho, co není Bůh, a zvykáme se „otvírat dveře i stezky Božskému hostu“, (Pravidla 4,2) a tak mu dovolíme, aby nás miloval tak, jako on sám chce.

Svoboda
Svatá svoboda je vlastnost našeho povolání. Řádová pravidla předepisují jen málo ústních modliteb anebo jiných zbožných cvičení, kromě slavení posvátné liturgie, aby mohl každý sám –  pod vedením Ducha Svatého a s pomocí představeného anebo jiného duchovního vůdce – svobodně vyhledávat  přiměřené prostředky, které ho nejjistěji dovedou k cíli. Všechno, co je mu na překážku, nebo je zbytečné, je třeba opustit, i když je to samo o sobě dobré a svaté.

Poslušnost
Největší překážkou při hledání Boha je vlastní vůle, vlastní „já“. Snažíme se toto „já“ obětovat za pomoci poslušnosti, která se musí – aby byla dokonalá – vztahovat k vlastním myšlenkám a úmyslům. Takové úplné vyprázdnění se od nás samotných nám umožňuje, abychom se naprostou nenuceností dítěte Božího otevřeli působení Ducha Svatého. Současně nás osovobuzeje od všech příčin vnitřního nepokoje, od nezřízeného smutku a vlastních starostí.

Víra
Náš život se odvíjí v temnotě i ve světle víry. V samotě můžeme vstoupit do hlubin naší víry, kterou jsme přijali od Církve. Temnota víry se postupně proměňuje ve světlo víry. Nevidíme, v co věříme, přesto se obsah víry zpřítomňuje tak, že můžeme z víry žít. Když se zřekneme všeho, co není v souladu s vírou, poznáme hlubinu božství a zář svatosti toho, který žije v našich srdcích.

Radost
Kolik užitku a božské radosti  přináší samota a tiché odloučení těm, kdo  kdo ji milují, vědí jen ti, kdo to zakusili. Neboť zde mohou stateční mužové prodlévat a spolu přebývat. Zde mohou dále rozvíjet ctnosti, které jim byly dány. Zde se snaží získat ten jasný pohled, jehož láskyplné kouzlo zraňuje Ženicha a jehož čistota dopřává hledět na Boha. Zde vládne činorodý klid a klidná činnost. Zde Bůh uděluje bojovníkům za jejich strastiplný boj vytouženou odměnu: pokoj, který svět nezná, a radost Ducha svatého. (Svatý Bruno, zakladatel kartuziánského řádu)