Bratři

Dvě různé cesty
„Naše hlavní snažení a naše povolání spočívá v tom, abychom v tichu a samotě nalezli Boha“ (Pravidla 12,1). O toto jedinečné povolání usilují kartzuziáni ve dvou různých životních formách, jako mniši v klausuře a jako bratři.

Samota bratří
„Bratři – laici „mají vlastní formu společného života. Prací pečují o potřeby domu, které jsou jim zvláštním způsobem svěřeny. Díky této pomoci mohou se mniši v celách svobodně věnovat mlčení“ (Pravidla 11,5). Bratři věnují manuální práci více času než mniši, nedělají však víc jak sedm hodin denně  a jejich poráce je tak rozdělena, že každý, jak je to možné pracuje v tichu a mlčení. „Duchovní usebranost při práci přivádí bratra ke kontemplaci“. (Pravidla 15,10). „Život bratra je upraven prvořadě tak, aby sjednocen s Kristem zůstával v jeho lásce. S pomocí milosti svého povolání z celého svého srdce snaží se udržovat v mysli myšlenky na Boha, ať v samotě cely anebo při své práci“ (Pravidla 15,18). Bratři žijí ve zvláštním oddělení kláštera v cele s dvěmi místnostmi.

Strava a půst
Strava je dobře připravena a je obilná. Maso – kromě rybího – mniši nejedí. Jedenkrát za týden – obvykle v pátek – zachovávají bratři, kteří si to přejí, „abstinenci“, kdy mají k jídlu jen chléb a vodu. V adventním a postním čase jedí jedenkrát za den a zříkají se též mléčných jídel. Ve dnech, kdy mají namahavou práci, mohou dostat snídani. Kvůli větší fyzické práci je postní řád bratří mméně náročný než postní řád otců. Novicové se připravují na půst postupně pod vedením magistra noviců.

Donáti
K prvním bratřím „konvršům“ se časem přidali ještě druzí – tuto skupinu nazýváme „donáti“, kteří neskládají sliby, nýbrž se darují řádu z lásky ke Kristu chtějí patřit svazkem vzájemných povinností. Pokud žijí mnišským způsobem, nazýváme je rovněž  mnichy. Pro klášter jsou velkou oporou a užitkem, když přebírají úkoly, které by konvrše zaneprázdňovaly při plnění jejich pravidelných povinností.